Pokřikem: „Máme hole v ruce“ si účastníci v úvodu třetího EG MM nové sezóny a druhého „Comenius“ turnaje připomněli dvacáté výročí „17. listopadu“.
Organizátorem byla tentokrát ZŠ z Rozmarýnové ulice v Mostě, která navzdory nenásilnému charakteru „Sametové revoluce“ zatoužila po krvavé odvetě.
Ústřední melodií 3.EG MM byla píseň Náměšť, kterou před dvaceti lety Jaroslav Hutka dojímal a stmeloval dav na Letenské pláni. Povedlo se bezezbytku naplnit její text?
Krásný je vzduch, krásnější je moře (aktéři, lehce přidušeni inverzí, krásný vzduch velebit nemohli, avšak „moře“, na kterém v pravidelných intervalech přistávaly labutě i míčky, opět nezklamalo), co je nejkrásnější, co je nejkrásnější - usměvavé tváře (celý MM se jako obvykle sehrál s úsměvy na tvářích). Pevný je stůl, pevnější je hora („stůl“ i „hora“ byly nepevné, po střídavých přeháňkách nacucané jako houba, míčky často zahnízdily v blátě), co je nejpevnější, co je nejpevnější - ta člověčí víra. (Víra „rozmarýnů“ ve vítězství nebyla ani tentokrát ukojena. A tak se v rozhodujících minutách sem tam do Hutkovy písně vetřel popěvek: „Člověk, ze zoufalství, snadno pomate se, muchomůrky bílé budu sbírat v lese...“ Zoufalý Hasa se uchýlil k mírné konfabulaci: nesbíral muchomůrky, nýbrž ztracené sebevědomí. Ale ostatní mu tu lež odpustili, protože...)...Pustá je poušť i nebeské dálky, co je nejpustější, co je nejpustější - žít život bez lásky. (...protože všichni extrémáci žijí ve vzájemné lásce a odpustí si leccos). Mocná je zbraň, mocnější je právo, co je nejmocnější, co je nejmocnější - pravdomluvné slovo. (Mocnou a nezpochybnitelnou pravdou je, že na nejvyšší stupínek si opět stoupla škola z Arbesovy ulice. Po vypočtení průměrného výsledku na jednoho hráče týmu to dopadlo takto:
Velká je Zem, šplouchá na ní voda,(voda ten den šplouchala na Zem vytrvale, ale nikoho to neodradilo neboť ...), ...co je však největší, co je však největší - ta lidská svoboda.(...neboť extrémní golfisté se cítí v pohodě a svobodně v jakýchkoliv podmínkách).
Blaja Hamouzová
